Renovace T12 – II. kapitola - plechy

Podběhy měl majitel již léta odmontované, protože se je pokoušel zadat k opravě různým klempířům, ale pokaždé to dopadlo špatně. Ten poslední odřízl část stupaček a nahradil je jakýmsi kusem plechu z firemního štítu, protože na něm byl lem, který on vytvořit neuměl. Zadní blatníky nebyly příliš prorezavělé, jen drátěný pertl ve stočených okrajích na několika místech popraskal. V nejlepším stavu se pak zdála kapota. Pan renovátor ji odvezl na pískování a sděloval: „Pískovací firma předvedla pěknou práci, je to opískované opravdu dobře. Horší už je to s povrchem, který je dost zvlněný. Nejhorší místa vyklepu, aby nebyla tak velká spotřeba tmelu. Člověk který to tryskal, říkal, že tmelu tam bylo snad 5 kg.“ Později dodal: „Vyklepat šly dobře pouze malé vysoké výstupky, které by nejvíce zvyšovaly vrstvu tmelu, u ostatního jsem se o to ani moc nepokoušel, protože bez nahřívání autogenem bych docílil pouze toho, že plech by byl příliš živý (vlnil by se nahoru a dolu), což se na rovných plochách vzadu děje už teď - ale tam by to nemělo vadit. Spotřeba tmelu je značná (dosud 2,4 kg), ale vzhledem k nerovnostem, je to odpovídající. Musel jsem tmelem překrýt skoro celou plochu. Levý blatník je horší, je to vidět i na té pásové výztuze zespodu, zřejmě schytal ještě větší rány než zbytek kapoty.“
Renovátor Richard ještě dalších 5 hodin tmelil a brousil, potom vše stříknul základem. Pak dotmelil nerovnosti, které tak bylo daleko lépe vidět. O postupu práce majitele průběžně informoval: „Tak jsem dokončil hrubé tmelení a broušení a potom to stříkl oboustranně základní barvou. Na laku jsou teď dobře vidět drobné nerovnosti a zbytky nerozbroušeného tmelu, což dotmelím a dobrousím příští týden ještě před plničem. Rýhy po broušení a drobné póry by měl zakrýt plnič. Nejproblematičtějším místem je okraj levého blatníku, který má asi 20 - 50 cm před koncem zvýšený profil, na který navazuje i nerovnost v horní části, ale s tím bohužel nešlo nic dělat, muselo by se to řešit klempířsky. Zůstaly tam nějaké menší nerovnosti, které se tmelem vyrovnat nedaly. Kapotu jsem nastříkal plničem a teprve včera jsem mohl brousit. Potom jsem ještě stříkl dvě vrstvy černého celoxu a dnes ráno další dvě. I když se plnič po přebroušení zdál vizuálně i na omak hladký, vrchní barva (jako vždy) odhalila drobné nedostatky. Pokud jde o kvalitu vrchního laku, po nástřiku jsem lak lehce přebrousil a poté leštil leštící pastou. Lak je na omak hladký, lehce porézní, sem tam s nějakými prohlubeninami po kapkách kondenzované vody z kompresoru (vždy jich tam pár spadne, i když vodu často vypouštím) a sem tam se vyskytují drobné škrábance. Pokud bych brousil hrubším papírem do větší hloubky a pak leštil, sice bych dosáhl zrcadlového lesku, ale vzhledem k vadám laku a nerovnostem, které se teď opticky ztratí, by to nevypadalo dobře. Ještě by to ale přesto chtělo dále leštit, ale s tím zřejmě počkám až bude kapota na voze. Toto provedení může připomínat původní, dobře dochovaný, často leštěný lak. Hloubkové proleštění laku by později neměl být velký problém. Zkusil jsem to před chvílí na asi 2 decimetrech blatníku a vypadá to docela nadějně. Samozřejmě samotná leštící pasta to nezvládá, musí se to předbrousit brusným plátnem 400 nebo ještě o něco jemnějším. Výsledkem je hladký lesklý povrch s jemným poškrábáním, což  opravdu docela dobře připomíná starý často leštěný lak. Předtím jsem na přebroušení používal velmi jemnou brusnou houbu, která lak sice nepoškrábe, ale ani ho nezbrousí do hladka. 
Nyní jsem udělal první nátěr matnou černí zespodu kapoty, a jak to trochu zaschlo, je to pohledově k nerozeznání od původního stavu (směsi oleje,nafty a prachu), doufám jen, že dalším zasycháním to neztratí ten specifický odlesk." (červenec – srpen 2010)